Město Vidnava, spolu se svými částmi Novou Malou Kraší, Štachlovicemi a Vidnavským Fojtstvím nepatří svou rozlohou k největším v jesenickém okrese. Přesto i její katastr je geologicky a geomorfologicky rozmanitý a zajímavý. Rozkládá se při jižním okraji geomorfologické provincie Středoevropská nížina, geomorfologické soustavy Středopolské nížiny a geomorfologické oblasti Slezská nížina s plochým nížinným a pahorkatinným peri- glaciálním reliéfem, vzniklým na málo odolných pleistocénních sedimentech. Na českém území náleží katastr města do geomorfologické provincie Česká vysočina, geomorfologické soustavy Krkonošsko-jesenické, geomorfologické oblasti Krkonošsko-jesenického podhůří. Zčásti zasahuje do geomorfologických celků Vidnavská nížina a Žulovská pahorkatina.

Vidnavská nížina je plochou pahorkatinou v severní části Jesenicka s rozlohou 47 km2, střední výškou 270,4 m a středním sklonem 10 48´. Je složena z třetihorních a čtvrtohorních sedimentů (usazenin). V pleistocénu (starších třetihorách) byla dvakrát zaledněna pevninským severským ledovcem. Z těchto období pochází mj. výskyty sprašových hlín.
Žulovská pahorkatina se dělí do dvou geomorfologických okrsků - Tomíkovické pahorkatiny a Černovodské pahorkatiny. Část katastru města Vidnava zasahuje do Černovodské pahorkatiny - členité pahorkatiny tvořené vyvřelými horninami žulovského granitového plutonu, především granity a granodiority (i mineralogicky byl proslulý Stachlovický lom, kde byly nalezeny největší a nejvýraznější agregáty a krystaly molybdenitu). Jedná se o ukloněnou tektonickou kru s erozně denudačním reliéfem. Nacházíme na ní jak pozůstatky zarovnaného povrchu, tak četné ostrovní hory.
Zajímavé jsou pozůstatky ledovcové modelace, se kterou souvisí i vznik hlubokých soutěskovitých údolí vodních toků. Intenzivní zvětrávání žulovského granitového plutonu však započalo již mnohem dříve. Jedním z nejdůležitějších faktorů zdejšího geomorfologického vývoje bylo velmi dlouhé období hlubokého chemického zvětrávání (patrně již od druhohor). Tomu nasvědčují jak vyvinuté kaolíny, tak detritické (písčité) zvětrávání, které v místních tektonických zónách dosahuje hloubek přes 150 m.
Nejstarší prokázané pevninské zalednění, které zasáhlo Vidnavu, bylo halštrovské (nazváno podle řeky Bílý Halštrov), které se odehrálo před 500 000 až 430 000 lety př. Kr. Jeho sedimenty jsou vesměs překryty sedimenty zalednění mladšího - sálského (nazvaného podle řeky Saale), které proběhlo před 290 000 až 230 000 lety př. Kr. Materiály, které severský pevninský ledovec přisunul (proto název souvky) na katastr Vidnavy, jsou otevřeny štěrkopískovnami na Polském kopci a jeho úbočí. V okolí Vidnavy se nacházejí rovněž bludné balvany (balvany, bloky, valouny a pod., které se svým složením liší od hornin příslušné oblasti). Největší byl Máselný kámen, který spočíval až do roku 1867 na vidnavském náměstí. Byl 7 m dlouhý, 1 m vysoký a 60 cm široký. Vážil asi 11 tun. Při stavbě nové radnice byl rozebrán a jeho materiálu bylo užito při stavbě jejího portálu. Další bludné balvany slouží ve Vidnavě v městském parku jako součást pomníku výročí města a jako dominanta před bývalým pivovarem. Menší bludné balvany a souvky jsou součástí pozůstatků středověkých hradeb a byly užity i při jejich opravě ve smyslu zachování původního středověkého postupu jejich výstavby.
Zajímavý geologický vývoj skalního podloží Vidnavy dokládají i nerosty, které zde můžeme nalézt - allanit, achát, aktinolit, albit, almandin, almandin-spessartin, amfibol, andalusit, apatit, aplom, biotit, ilmenit, kyanit, epidot, fosforit, granát, hesonit, chalcedon, ilmenit, kalcit, kaolinit, křemen, křišťál, křemen hvězdový, křemen stébelnatý, křemen železitý, magnetit, manganit, manganomelan, molybdenit, monazit, muskovit, ortoklas, záhněda.

RNDr. Jan Hauk, CSc., Vlastivědné muzeum Jesenicka