Narodil se 15.8. 1939 ve Vidnavě. Jako dítě žije v rodinném domě v ulici Fojtství. Rodina Otteových staví dům díky hypoteční půjčce od vidnavské spořitelny. Poslední splátku hypoteční půjčky hradí v dubnu 1945. V následujícím roce jim je dům zabaven a rodina je přestěhována do ul. Lékárenská č.p. 45. V padesátých letech žijí také v prostorách základní školy ve Vidnavě, kde Antonova sestra Elizabeth (později Moravcová) zastává pozici školnice.
Rodina Otteových není po ukončení války odsunuta. V roce 1945 dosahuje Anton věku šesti let a stává se školou povinným, avšak teprve v roce 1948 režim umožňuje nastoupit Antonovi do 3. ročníku ZŠ Vidnava. V raném dětství chce být mimo jiné strojvůdcem, ale pak stále silněji farářem. Celá jeho rodina je nábožensky založena. I přes jeho přesvědčení se stává studentem jesenického gymnázia a v roce 1957 zde skládá maturitní zkoušku. Tzv. ,,kádrový posudek" obsahující např.: ,,pro nepříznivý postoj Vaši rodiny k současnému zřízení" a ,,zapojte se do budování socialismu a dokažte, že Váš postoj je jiný než postoj Vaší rodiny" znemožňuje Antonovi další studium jakékoliv vysoké školy, tím spíše bohosloveckého (teologického) zaměření.
Jeho maminka se však nevzdává a snaží se bojovat za prosazení Antonova přání i prostřednictvím prezidentské kanceláře, ale i tyto snahy ztroskotávají. Anton jako žák základní školy ve Vidnavě nesmí být pionýrem a naopak teprve na naléhání třídního učitele jesenického gymnázia se stává členem ČSM (Československý svaz mládeže).
Po ukončeném studiu na střední škole pracuje u města Vidnavy jako čistič kanálů. Antonův strýc je v té době zaměstnán v textilní společnosti KARNOLA v Krnově a Anton zde nastupuje do závodu KARNOLA 1 jako vařič barev. Pracovní činnost v KARNOLE považuje za povinnost, nicméně jej duševně nenaplňuje, a proto je aktivní v Krnovské farnosti např. jako ministrant a v ostatních činnostech potřebných pro každodenní chod farnosti. Na poutním místě Cvilín u Krnova pomáhá při organizování poutí a v závodní dechovce KARNOLAČKA hraje na heligon.
Od roku 1960, kdy s rodinou odchází do NSR, se začíná naplňovat jeho životní přání a osud. Antonovi je zde umožněno studovat teologii, a to postupně v německém městě Königstein im Taunus, ve Vídni a Bamberku. Zde je v červnu 1967 vysvěcen na kněze. Působí jako kaplan, učitel náboženství a vězeňský duchovní.
Již od příchodu do NSR je aktivní v organizaci Ackermann-Geminde (organizace, která usiluje o smíření mezi Čechy a Němci) a v Heimatbund Weidenau-Großkrosse (domovský spolek Vidnava - Velká Kraš působící v Neuburgu).
Přichází rok 1989 a Otte se vrací do Čech jako vedoucí pražské kanceláře Ackermann-Geminde. Spolu s prof. Rudolfem Grimmem (rodákem, čestným občanem města Vidnavy) a manžely Kauschovými vytvářejí základy pro vznik partnerství mezi obyvateli Vidnavy, Velké Kraše, Neuburgem.a Jeseníkem.
V roce 1996 vyznamenává prezident republiky Václav Havel Antona Otteho za dlouholetou a neúnavnou práci v oblasti usmíření Čechů a Němců Řádem T. G. Masaryka. V roce 1997 obdrží od německého prezidenta spolkový kříž za zásluhy a v roce 2013 Bavorský řád za zásluhy.
Papežem Janem Pavlem II. je 31. ledna 2001 jmenován papežským kaplanem. V prosinci 2001 se stává čestným kanovníkem Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, v květnu 2005 pak jejím sídelním kanovníkem a od července 2009 je zde děkanem. 16. října 2011 je zvolen jejím proboštem a k 1. 1. 2015 se stává emeritním proboštem Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.
15. květena 2015 bylo Mons. Antonu Ottemu uděleno čestné občanství města Vidnavy za celoživotní přínos v rozvíjení česko-německých vztahů.
29. prosince 2021 po krátké nemoci čestný občan Vidnavy Msgre. Anton Otte v Německu zemřel. V pátek 7. ledna 2022 byl uložen do rodinného hrobu v německém Bamberku (parte s informací - v příloze).