Většina našich občanů střední a starší generace velmi dobře znala vzácného člověka p.děkana Jozefa Nowaka.
Narodil se 5.12.1908 v obci Horní Žukov na Těšínsku v rodině kováře jako nejmladší z pěti dětí. Už v dětství se projevil jako velmi nadané dítě. Rodiče jej dali studovat na gymnázium v Českém Těšíně. Jako student vyšších tříd si přivydělával v kapele svého otce na tanečních zábavách. Po maturitě se rozhodl pro studium bohosloví a nastoupil do kněžského semináře ve Vidnavě. Profesoři brzy objevili jeho nadání na cizí jazyky a lásku k hudbě. Student Jozef Nowak téměř po celou dobu pětiletého studia dirigoval bohoslovecký pěvecký sbor a značně se zdokonalil ve hře na varhany. Vysokoškolské studium zakončil primicí (vysvěcením) na faráře v roce 1933. Nastoupil na farnost ve Fryštátu okres Karviná, kde působil jako katecheta až do roku 1940. V tomto smutném roce byl bezdůvodně zatčen (jako celá řada jiných polských farářů) a exportován do koncentračního tábora Dachau. Nejstrašnější období však prožil v koncentráku Mauthauzen. Z hladu a zesláblého srdce měl oteklé nohy, ztrácel paměť. V této kritické situaci byl přidělen na plantáže cibule. Z hladu ji tajně pojídal a tím si nevědomky zachránil život, protože cibule jej dokázala odvodnit. Po intervenci kardinála Bertrama, vratislavského biskupa, byli všichni kněží opět soustředěni do koncentračního tábora Dachau. Zde byl vězněn až do osvobození v roce 1945. S podlomeným zdravím a ve zuboženém stavu se vrátil domů a začal působit na farnosti v Orlové II – Lazy.
Do našeho města se pan farář Jozef Nowak vrátil v roce 1963. Kostel sv. Kateřiny i fara byly velmi zanedbané a potřebovaly generální opravu . V této době bylo obtížné shromáždit dostatečné množství finančních prostředků na opravu. Pan farář říkával „ s pomocí Pána Boha“ se dílo podařilo uskutečnit. Nejvíce mu však pomohli jeho přátelé z rodného kraje a z bývalé farnosti na Těšínsku . Poskytli nejen finanční prostředky, ale také značnou část stavebního materiálu, lešení a hlavně pracovní sílu. Lidé dodnes vzpomínají na pracovní nadšení dobrovolníků ( přátel pana faráře ) , kteří v červnu 1973 zahájili opravu kostela. Během několika týdnů vyrostlo dřevěné lešení až na vrchol věže a kolem celého kostela. Když šli naši občané na šestou do práce už v každém patře lešení kostela byl čilý ruch . Večer v 6 hod. se ještě stále pracovalo. Po opravách fasády a střechy byly provedeny úpravy uvnitř kostela. V následujících letech se situace opakovala : byla provedena oprava fary, kostela sv. Františka, kaple v Hukovicích i ve Velké Kraši. Pan děkan Nowak byl velmi aktivní, pracovitý a manuálně zručný člověk. Dokázal si poradit s jakoukoliv zednickou, stolařskou a elektroinstalatérskou prací. Rád pracoval na zahradě. Jeho předzahrádka u fary byla ozdobou celé obce. Kromě rodného polského jazyka hovořil a psal plynule německy, latinsky a česky. Zabýval se překlady starořeckých textů.
Význam osobnosti p. děkana Jozefa Nowaka však nespočívá ve vzdělání, hlubokých vědomostech a velké péči o církevní majetek. Byla to především jeho láska k lidem, skromnost, obrovská snaha každému pomoci, zvláště trpícím a umírajícím. Za 34 let svého působení ve Vidnavě znal všechny občany , každého si vážil a oni si vážili jeho. Byl opravdovou osobností s nekonečným celoživotním optimismem, který dokázal rozdávat všem.
Zemřel na své faře ve Vidnavě 12.6.1995 v požehnaném věku 87 let a je pochován na hřbitově v rodném Žukově.
(V textu byly použité vzpomínky řádových sester z Kongregace sv. Karla Boromějského v Městě Albrechtice a Znojmo, které dříve působily ve Vidnavě.)