Historie klášterních budov č.p. 107 a č.p. 251 ve Vidnavě souvisí s působením Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v naší obci. Počátky kláštera spadají do roku 1868, kdy tehdejší vidnavský farář P. Wache chtěl pomoci chudým farníkům, kteří byli ponejvíce dělníky a nádeníky. Pan farář poznal působení sester Kongregace v Nyse a rozhodl se povolat tyto sestry do Vidnavy, aby pomáhaly místním chudým. V Nyse působila Kongregace od roku 1848, kdy tam přišly řádové sestry z Prahy.
Z vlastních prostředků zakoupil pan farář pozemek, velikou zahradu (dnes nabí-zenou k prodeji) a dům č.p.107, který měl 7 velikých pokojů. Vše dal svým nákladem opravit a požádal generální představenou v Nyse o příchod sester, současně si vyžádal arcibiskupský souhlas, takže v říjnu 1868 se mohly sestry nastěhovat a na svátek svého patrona Karla Boromejského otevřít dívčí školu. Počet žákyň byl 90. Přestože většina žáků byla nemajetná a tudíž byla vyučována zdarma, škola vzkvétala a počet žákyň se zvyšoval. Postupně byla vybudována škola obecná, měšťanská a v 1. roce první světové války byla dokončena stavba penzionátu. Rozmach vidnavského kláštera finančně podporovali vratislavští arcibiskupové.
Za první republiky škola dále prosperovala. Největšího rozkvětu dosáhl ústav zřízením Odborné školy pro ženská povolání v roce 1929. Německá okupace však znamenala konec pro školu i penzionát. V r. 1940 byla zabrána budova arcibiskupského kněžského semináře ( bývalé VDO) pro vojenské účely a tehdejší ředitel semináře najal obě budovy kláštera pro své bohoslovce. Sestry jim vedly domácnost a hospodářství. Někteří studenti teologie však také museli nastoupit vojenskou službu, ústav se pomalu vyprazdňoval, nakonec zůstali jen profesoři a sestry a to až do r. 1946. Ukončení 2. světové války přineslo mnoho změn, které zasáhly i vidnavský klášter.
Provincionální představená z Města Albrechtic, pod kterou spadal vidnavský klášter,
hledala možnost využití prázdných budov a od ZNV v Ostravě získala povolení ke zřízení ústavu pro mentálně postižené děti. Tak vznikl od 21. 12. 1946 Slezský domov sv. Karla Boromejského pro slabomyslné děti. Do ústavu byly přeloženy sestry z Frývaldova, kde byl zrušen městský starobinec po odsunu starých německých obyvatel.
Od roku 1950 byly do kláštera koncentrovány řádové sestry i z jiných Kongregací a ze zrušených klášterů.
Děti ze Slezského domova‘‘ byly přemístěny do Opavy a Vidnava se stala charitním domovem pro sestry důchodkyně Kongregace sv. Karla Boromejského.
Sester důchodkyň přibývalo a nemohly se vejít do bývalého kláštera. Proto se část sester v r. 1962 nastěhovala do budovy bývalého soudu na náměstí.
Mezitím však byla ve Vidnavě založena 15. 7. 1956 Učňovská škola místního hospodářství, která byla umístěna do budov č.p. 64 a 68 na náměstí.
Tyto prostory učňovskému zařízení brzy nedostačovaly a v roce 1962 došlo k vynucené
výměně budov mezi bývalým klášterem a učňovskou školou. Tak se sestry boromejky přestěhovaly na náměstí do budov 64, 66 a 68 a učni do budov 107 a 251 v Klášterní ulici. Z budovy 107 byl zřízen internát a z budovy 251 škola.
Výměna budov má svoji samostatnou historii. Nejprve Náboženská matice v Praze nabídla čs. státu jako dar nemovitosti bývalého kláštera, stát dar přijal a posléze jej kompenzoval bezúplatným převodem budov 64, 66 a 68 do vlastnictví České Charity v Praze. Tak byla podle tehdy platných právních norem vynucená výměna legalizována.
V objektu bývalého kláštera byly nejprve mezi budovami 107 a 251 vybudovány dílny pro obor truhlář, strojovna a skladové prostory. Z budovy kaple byla zřízena provizorní tělocvična. V letech 1964 a 1965 byly rekonstruovány půdní prostory budovy 107 na ložnice pro učně. Budova internátu však byla 19. 11. 1965 postižena požárem, při kterém byla zničena střecha, půda, celé 3. poschodí a stropy 2. poschodí, na které se při vichřici 28. 11. 1965 zřítily komíny. Nebyla to jediná pohroma této budovy, 23. 11. 1984 došlo při vichřici k odtržení plechové střechy a její oprava se protáhla až do roku 1985.
Učňovské zařízení prošlo několika organizačními změnami, které souvisely s vývojem učňovského školství u nás. Vyučovaly se zde různé učební obory, nejprve zedník, sklenář,pokrývač, kamnář, cihlář. Od 60. let obory obuvník, malíř-natěrač, podlahář a zejména obor knihař, na kterém se od roku 1963 připravovali žáci z celého Československa. Výuka oboru knihař byla ukončena v r. 1983, kdy byl tento obor převeden na SOU Bohumín.
Od tohoto roku připravovalo učiliště především absolventy zvláštních škol v oborech
truhlář, obuvník a knihař. Areál zařízení byl doplněn o stavbu školních dílen, která byla
uvedena do provozu 26. 2. 1987.
Vzhledem k tomu, že od poloviny 90. let stále klesal počet žáků učiliště, hledalo se
jiné využití pro poměrně dobře vybavené zařízení. Vedení učiliště se rozhodlo pro řešení
formou transformace Odborného učiliště na Výchovný ústav pro mládež ,se zachováním možností výuky v zavedených učebních oborech pro svěřence ústavu. K této změně došlo
1.1. 1998 . Od tohoto data jsou budovy bývalého kláštera využívány Výchovným ústavem pro mládež pro chlapce ve věku od 15 do 18 let. Svěřenci ústavu se připravují na budoucí povolání na Odborném učilišti v oborech Truhlářské práce a Obuvnické práce a na Učilišti v oborech Provoz společného stravování a Výroba obuvi. Část svěřenců je zařazena do pracovně výchovné skupiny a pracuje jednak v dohodnutých pracovních činnostech pro různé firmy a také pro Obecní úřad Vidnava, jednak při údržbě zařízení, či při jednoduchých výrobních pracích pro ústav (výroba dřevěných palet nebo výroba zámkové dlažby).
Připravil Mgr. Čestmír Dvořáček s použitím materiálů z článku Klášter Milosrdných sester sv.Karla Boromejského ve Vidnavě od Richardie Novákové, Sestry Představené, uveřejněném v publikaci Vidnava 1268 - 1993.
Ke dni 30.6.2012 ministerstvo školství výchovný ústav uzavřelo.