Historie
Město Vidnava má bohatou a pohnutou historii. První známky osídlení jsou doloženy už v mladší době kamenné, o čemž svědčí nálezy pazourkových nástrojů. První písemná zmínka o městě, založeném na pravidelném osovém půdorysu, pochází z roku 1291. Již tehdy byla Vidnava významným správním centrem oblasti a střediskem řemeslné výroby. Pozemkové knihy jsou vedeny od roku 1550.
Jméno Wydna, Widna patřilo říčce, na které bylo založeno stejnojmenné město. Je odvozováno od slovanského kořene vid -, jenž je i ve slovese vidět. Wydna označovala čistou vodu, v níž je všechno vidno. Němečtí přistěhovalci -i prodloužili a koncem 14. století proměnili v dvojhlásku -ei. Koncovka -au byla ke jménu přidána analogicky podle jmen jako Schónau a sváděla později k výkladu, Weidenau je složeno z Weide, vrba a Aue, niva. Tento mylný výklad se dostal i do městského znaku, v jehož obrazu je vrbový strom. České jméno Vidnava se opírá o latinizovanou formu z konce 13. století.
Řeka Vidnavka pramení v 880 m n.m. na jihozápadním svahu Studničního vrchu v jižní části Rychlebských hor, její celková délka od pramene k místu, kde kříží státní hranice s Polskem, činí 25,5 km.
Slibný vývoj města, v němž prosperoval obchod i řemesla, přerušila ve 14. století husitská tažení proti jejich největšímu slezskému odpůrci - vratislavskému biskupovi. V roce 1428 bylo město husity dobyto a spáleno. Úpadek města trval až do počátku 16. století, kdy se začalo postupně zvedat z minulých pohrom. Nastal rozmach řemeslné výroby (soukeníci, barvíři, ševci, krejčí, bednáři, kováři, pekaři, kožešníci, řezníci a tkalci), město získalo právo pro vaření piva pro celé okolí (1529), uplatnilo se zde i umělecké řemeslo zvonařské (1559).
Vzkvétající město postihl roku 1574 katastrofální požár, kterému kromě kostela, fary a školy, ležících poněkud stranou od městského jádra, padlo celé za oběť. Za třicetileté války bylo město několikrát obsazeno Švédy, nevyhnuly se mu ani epidemie neštovic a moru. Hluboce do dějin Vidnavy zasáhly i válečné a politické události kolem dvou válek o Slezsko v letech 1741 až 1745. Vratislavským mírem byly stanoveny nové hranice Slezska, které se bezprostředně dotkly i Vidnavy a učinily z ní pohraniční město, odříznuté od bohatých vesnic, ležících na východ od ní.
K nejvýznamnějším historickým památkám města patří budova zámku s renesanční architekturou z poloviny 16. století s dochovanými klenbami a četnými architektonickými detaily. Součástí zámeckého areálu jsou zbytky ohradní zdi s osazeným pozdně gotickým portálem ve tvaru oslího hřbetu. Na náměstí je řada měšťanských domů s barokními, klasicistními a empírovými fasádami a štíty. Kostel Sv. Kateřiny, postavený na základech gotického kostela ze 13. století, byl několikrát opravován a přestavován. V západní předsíni kostela zůstal zachován původní románsko-gotický portál. Na náměstí jsou barokní sochy Sv. Jana Nepomuckého ( r. 1770 ) a Panny Marie ( 1738 ) a u budovy bývalého fojtství (č.p. 121) je socha Sv. Floriána ( r.1770 ). Pamětní deska na charitním domě na náměstí připomíná zdejšího rodáka, ortopeda MUDr. Adolfa Lorenze. Velké pravoúhlé náměstí s měšťanskými domy zdobené unikátní valounkovou dlažbou je městskou památkovou zónou. Jsou zde totiž dochovány zbytky pozdně středověké městské fortifikace z 15. - 16. století, které tvoří přirozenou hranici této zóny.
Ve městě byl zřetelný vliv církve. Působila zde Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Počátky kláštera spadají do roku 1868, kdy tehdejší vidnavský farář P. Wache chtěl pomoci chudým farníkům, kteří byli ponejvíce dělníky a nádeníky. Pan farář poznal působení sester Kongregace v Nyse a rozhodl se povolat tyto sestry do Vidnavy, aby pomáhaly místním chudým. V Nyse působila Kongregace od roku 1848, kdy tam přišly řádové sestry z Prahy.
Město Vidnava bylo významnou spojkou země se sousedním Polskem. Vedla tudy železnice přes Kalków do Nysy, kterou provozovala rakouská železniční společnost místních drah. Ta dostala roku 1885 koncesi pro provoz trati Hanušovice - Glucholazy (PL). V dalších letech byly otevřeny odbočky do Javorníku a provoz přezala berlínská firma Lenz&Co až do r. 1923, kdy železniční dopravu převzaly nad ČR ČSD. Nejčastěji přepravovaným zbožím bylo dřevo, žula, mramor, hnojiva a štěrkopísky. Na rovinách se pěstovala cukrová řepa, která putovala po železnici do nedalekého cukrovaru v Otmuchově.
Rozvoj železniční dopravy ukončila II. světová válka, kdy byl v roce 1945 zničen železniční most přes řeku Vidnávku.
Vedení města se v posledních letech postupně snaží obnovit zchátralé historické stavby a z rozpočtu na ně uvolňuje každoročně nemalé částky. Podstatnou úlohu v obnově památek však mají nejrůznější dotace a dary. Podařilo se dokončit mj. generální opravu měšťanského domu čp. 12. V tomto objektu Domě partnerství jsou klubové místnosti pro nejrůznější oslavy, setkání rodáků a besedy, společenský sál, muzeum,městská knihovna a prodejna květin.
Vidnava ve Wikipedii - http://cs.wikipedia.org/wiki/Vidnava
1. V blízkosti chaty Ferdinandka je místo s památným kamenem. Na tomto místě se nešťastnou náhodou zastřelil správce městských lesů Vidnava. Na kameni je čitelný německý nápis : "Zde zemřel dne 7.12.1904 Karl Scheithauer správce městských lesů Vidnava."
A ty, pocestný, vzpomeň motlitbou lovce, kterého jeho vlastní zbraň pod trávník spočinout donutila.
Na desce byl krásný český nápis : Stará země je můj přítel. Robinson Jeffers. Deska s nápisem byla v sedmdesátých letech zničena neznámým vandalem. Město Vidnava obnovilo tento nápis.
3. Na školním hřišti byl v roce 1968 slavnostně odhalen kámen s nápisem připomínajícím 50. výročí samostatnosti . Za asistence nově vzniklých junáckých oddílů byly v jeho blízkosti vysazeny tři lípy. Také tento nápis byl vandalsky zničen. Okolí pamětního kamene je dnes neudržované a žádá si větší úpravu.
4. V parku za Vidnávkou je pamětní kámen – bludný balvan , který byl odhalen při oslavě 700 let od založení obce (1266 – 1268). Na kameni je nápis : Na paměť 700 let založení Vidnavy. 1266 – 19.června 1966.
V roce 2003 město rozšířilo počet památných kamenů hned o 2 ks.
5. 28.9. 2003 byl u hradební zdi v Radniční ulici odhalen pamětní kámen s nápisem: Obrať svou tvář ke slunci, ať stíny minulosti padnou za tebe. Dílo PaedDr. Jana Pospíšila bylo odhaleno u příležitosti 735. narozenin naší obce a 10. výročí partnerských vztahů s Neuburgem. Na povrchu kamene je vymodelovaná část Žulovské pahorkatiny. Poznáme zde vrch Smolný, Boží horu, údolí řeky Vidnávky a její přítoky. V místě, kde je katastr našeho města, je symbolicky vsazen kámen dovezený z Neuburgu.
Vidnavské bludné balvany a souvky Nejmladší geologické období , čtvrtohory, zanechalo v oblasti Vidnavy zajímavé stopy.V této době „ledové“ se v důsledku poklesu průměrné roční teploty na 4,5°C rozšířil pevninský ledovec ze svého centra ve Skandinávii až k úpatí našich pohraničních hor Jeseníků a Beskyd.
Mocnost ledovcového příkrovu dosahovala v našem kraji asi 200 m. Postupováním ledovce se posunovaly ze severu na naše území také větší či menší valouny různých druhů křemene, pazourků a zejména červené žuly zv. RAPAKIWI . Tvar balvanů uvězněných v ledovci byl nepravidelný, ale jejich stěny a rohy byly ohlazeny posouváním po skalnatém podkladě a při transportu mnoho set kilometrů dlouhém.Tyto souvky velkých rozměrů přesahující v průměru 1,5 m a váhy několika metrických centů nazýváme BLUDNÉ BALVANY. Jeden z největších bludných balvanů z červené žuly je umístěn v městském parku Komenského v Ostravě , má rozměry 200x150x135 cm a váží 73 q. Známý je také bludný balvan , který leží v parku před Vodní tvrzí v Jeseníku.
Velká část bludných balvanů větších rozměrů byla v posledních letech takto ze svého původního místa přenesena a použita ke zkrášlení parků a nebo jako mezníky a památníky.
Ve Vidnavě bylo použito bludných balvanů při stavbě památníku k výročí 700 let založení obce (v parku), dále jsou umístěné za radnicí na tržišti, u výchovného ústavu , na školním hřišti , ve sportovním areálu TJ Vidnava a na Mírovém náměstí .Vedle tohoto, svou velikostí a barvou již vzácného, bludného balvanu bude umístěna mapa a turistický průvodce cyklotras. Malé červené balvany - souvky si občané s oblibou dávají do zahrad a na skalky. Bludným balvanům se tak dostává čestného umístění a nejsou znehodnoceny jako stavební materiál.
V poslední době se zásluhou vášnivého mineraloga Martina Hanáčka a s pomocí OÚ Velká Kraš buduje velká expozice bludných balvanů v parčíku u rod. domku p. K. Kučery (směr koupaliště ). Svou velikostí ojedinělý bludný balvan, který dosud leží na svém původním místě , se nachází vedle chráněného velkého dubu nad kaolinovým lomem.Rovněž tento bludný balvan bude možná přemístěn pod mapu cyklotras na Mírové náměstí.
Název města je pravděpodobně odvozen od slovanského kořene a od řeky Wydna či Widna, což znamenalo čistou či průhlednou vodu.
Vidnava byla založena na pravém břehu řeky Vidnavky, severně od Rychlebských hor a Žulové, na okraji nížiny, která přechází do roviny kolem řeky Nisy v Polsku. Město má jednu z nejmenších nadmořských výšek v této oblasti (226-233 m). Od roku 1742 se Vidnava dostala do bezprostřední blízkosti státních hranic s Německem a po roce 1945 s Polskem. Tyto hranice i po úpravě v roce 1959, kdy bylo ve vidnavském katastru předáno přes 80 hektarů polského území Československu, obklopují město téměř ze tří stran. Také silnice, která spojuje Vidnavu na východě s Mikulovicemi a na západě s Javorníkem, probíhá často těsně u hranic; další silnice vede k jihu do Žulové a odtud k Jeseníku. Katastr o rozloze 425 hektarů je rovinatý.
Kulturní památky ve Vidnavě
Město Vidnava je bohaté nejen svou historií, ale také kulturními památkami, které se zde dochovaly. Pro svou výjimečnost bylo celé historické jádro Vidnavy dne 10. 9. 1992 prohlášeno Ministerstvem kultury ČR za městskou památkovou zónu (rejst. č. 2204). Výjimečně jsou zde dochovány zbytky pozdně středověké městské fortifikace z 15. až 16. století, které tvoří přirozené hranice této zóny. Kromě nich můžeme ve Vidnavě uvidět původní náměstí s valounkovou dlažbou, na kterém se tyčí dva sloupy se sochami světců, které obklopují středověké domy, jak na náměstí, tak v přilehlých uličkách. Na první pohled nás zaujmou pozdně barokní a empírové štíty domů, rozloha náměstí, majestátní kostel sv. Kateřiny s vedle stojícím renesančním zámečkem. To všechno jen dokládá důležitost a zašlou slávu kdysi významného města Vidnavy.
Díky vedení města, které si plně uvědomuje genia loci tohoto místa, se daří s pomocí velmi nízkých státních příspěvků provádět opravy kulturních památek. Kromě oprav střech a zajišťování statiky objektů, které většinou zůstanou skryty běžnému oku, se podařilo opravit vzácný měšťanský dům na Sokolské ul. čp.12, který byl slavnostně otevřen pro využití veřejnosti. Tento dům byl vystavěn ve stylu renesance na gotickém jádru a přes jeho pohnutou historii a přestavby ( poslední klasicistní ) se podařilo dům zachovat i pro generace příští. V obci byla opravena rozpadající se ohradní zeď vedle zámečku, ve které je zajímavý pozdně gotický portál s „oslím hřbetem“.
Zámeček renesanční architektury z 3. čtvrtiny 16. století je samostatně stojící jednopatrová budova na nárožích s dvěmi čtvercovými věžemi, na kterých je patrné sgrafito, objeveno při obnově v r. 1971. Dispozice interiéru je zachovaná, v přízemí můžeme vidět halu zaklenutou křížovou hřebínkovou klenbou. Dnes už asi nepochopíme, že objekt po II. světové válce pustl a dočasně sloužil i jako sýpka na obilí. Obnova objektu započala v 60. letech aby mohl sloužit veřejnosti jako základní umělecká škola. Škola slouží velice dobře a důstojně, neboť se zde pravidelně koná Soutěž Karla Ditterse z Dittersdorfu v komorní hře, které se účastní soutěžící z konzervatoří a ZUŠ celé republiky.
Kostel sv. Kateřiny je v jádru gotický, později barokně a klasicistně přestavěn. Novogotická věž je z r. 1883, kdy proběhly na kostele větší poslední přestavby. Založení kostela souvisí se vznikem města ve 13. století a jeho historie je na samostatný článek. Nelze se nezmínit o vnitřních malbách, jejichž autorem je místní významný rodák Alois Bauch. Na kostele jsou umístěny vzácné mramorové náhrobní desky, které, ačkoliv přežily i časy válečné, jsou nyní terčem místní mládeže a postupně ničeny. Druhý novogotický kostel sv. Františka z Asissi, není památkově chráněn, ale stojí za zmínku jeho oltář, který vytvořili opět místní významní umělci - Josef Obeth a Engelbert Kaps.
V obci se nachází ještě historicky cenný, volně stojící měšťanský dům, který stojí na tzv. horním předměstí a vedle něj je rokoková pískovcová socha sv. Floriána na hranolovém soklu. Na soklu je na levé straně osazena výšková značka vody z povodně r. 1903.
Na hřbitově najdeme společný hrob a pomník devatenácti obětem pochodu smrti, uvidíme zde také poválečné „vandalství“ - hrubým způsobem odstraněny nápisy původního německého obyvatelstva na náhrobních kamenech a pomnících, ale to už je jiná kapitola.
Vidnava - její občané si váží jedinečnosti města a městský úřad se snaží neustále vylepšovat prostředí. Dokladem toho je i vybudování kašny na náměstí za přispění občanů a opravuje i dlažbu náměstí. Vidnavskou novogotickou radnici se podařilo v r. 2001 prohlásit za kulturní památku, toto prohlášení by si jistě ještě zasloužila dochovaná úzkokolejná trať s tunelem ke kaolínovému laomu, Latzelova kaple a hrobka v lesích za Vidnavou, vodárna v podobě hříbečku v lesích u Černého potoka a jiné zajímavé stavby a pomníčky.
Na fotografiích je dům č.12 před rekonstrukcí a po rekonstrukci:
Měšťanský dům na náměstí - kulturní památka,před rekonstrukcí a po rekostrukci v roce 2009.