Narodil se 15.7. 1874 v Terezíně u Velkých Kunětic ve Slezsku. Své vzdělání zahájil na odborné kamenické škole ( obor zpracování mramoru) v Supíkovicích . Ve studiu pokračoval na Státní průmyslové škole ve Vídni a po maturitě na Akademii výtvarných umění . Velmi dobří učitelé na akademii brzy poznali neobyčejný talent svého žáka. Student Obeth získal stipendium na studijní cestu po Itálii. Po ukončení mistrovské třídy dostal mladý umělec od Ministerstva kultury zakázku na vytvoření sochy „ Vidění sv. Františka z Assissi“. Tato socha z bílého mramoru byla umístěna v průčelí oltáře tehdy nově budovaného kostela ve Vidnavě. Psal se rok 1898. Od roku 1904 začal tvořit jiné významné dílo „Priessnitzův pomník“ v lázních Jeseník . Jeho dokončení se neobešlo bez lidských nesnází , práce byly několikrát přerušeny (odcestoval do Dalmácie) a opět se k dílu vracel a dokončil je až v roce 1909.

Dr. Peschel v roce 1961 v Heimatbrief napsal :
Byla to radost vracet se do rodiny mistra Obetha. Zdravé dcery a synové, matka, která vzorně vedla domácnost a malé hospodářství spolu se svými dcerami. V dílně v Terezíně jsem viděl každou velkolepou postavu ze skupiny nemocných, kteří přijížděli k Priessnitzovi a hledali u něho poslední útočiště. Dívka , která ukrývá svůj obličej, jasný pohled staré ženy se zakulacenými zády následkem těžké práce, trpícího muže i poraněnou srnu. Ti všichni vzhlíželi k lékaři jako ke svému zachránci. Vzniklo obrovské umělecké dílo do kterého dal mistr Obeth z lásky k umění mnohem více než mohlo město Jeseník zaplatit. (Priessnitzův památník na Gräfenberku patří k velkým dílům mistra Josefa Obetha.)

Z dalších významných prací mistra Obetha je velkolepý pomník J. G. Mendela stojící v parku v Novém Jičíně, fasáda spořitelny v Opavě, velký reliéf vnější strany kaple v Javorníku, 8 památníků obětem války, pamětní deska prof. Dr. A. Lorenze ve Vidnavě, hrobka Elsnerů ve Skorošicích ,40 náhrobních pomníků atd. Během svého života vytvořil rozsáhlé dílo v počtu 400 uměleckých prací. Mistr Obeth nazval svou práci životním elexírem a neznal touhu stárnoucích lidí po odpočinku od práce a pokojném životě. Nejproduktivnější věk prožil v letech 1909 – 1945 ve Velké Kraši. Ve své sochařské dílně (nyní v majetku ing. Vl. Peška) poskytnul práci mnoha kameníkům a to i v dobách největší hospodářské krize. Po odsunu v roce 1945 pracoval jako restaurátor v muzeu Nürnberg. V srpnu r. 1961 musel s lehkým zápalem plic do nemocnice a po návratu bylo jeho dříve železné zdraví podlomeno. Jeho organismus byl vysílen natolik, že po opětovné hospitalizaci v nemocnici dne 18. září 1961 zemřel.
Po celý život se řídil heslem, že ne touha po moci, ale po kráse tvoří novou budoucnost.

( z německého Das Weidenauer Ländcher 1986 přeložila p. Danuše Merklová )