Na počátku 20.století se ve Staré Červené Vodě narodil mistr světa v silových disciplínách Emil Bahr. Pocházel z chudé rodiny ajznboňáka. Obecnou školu rovněž navštěvoval ve Staré Červené Vodě. Do učení na mlynáře nastoupil v Hukovicích. Už ve čtrnácti letech pracoval od časného rána do osmi hodin večer a pytle plné mouky mu nedělaly žádné potíže. Jeho síla nezůstala v okolí tajemstvím.

Učeň Emil rád předváděl své silácké kousky. Po vyučení odjíždí do Tyrol, kde pracuje jako mlynář a zkouší různé silové sporty. Hodně cestuje. Navštívil Jugoslávii a Itálii. V polovině dvacátých let se vrací do Vidnavy, podstupuje své první zápasy v ringu. 9.října 1926 nastupuje dvouletou vojenskou službu do Jelšavy na Slovensku ke třetímu batalionu infanterie. Stejně jako silák Frištenský měl Emil Bahr na vojně problémy s oblečením (Československá armáda neměla pro něj vhodnou velikost mundůru). Vojna Emilovi umožnila pracovat na svém talentu. Při výcviku mu nedělalo žádné problémy zvedat až pětadvacetkrát za sebou osmačtyřicetikilový kulomet , nebo přenášet s plnou polní své kamarády. Plně si uvědomuje svůj talent a je rozhodnut zanechat svého povolání mlynáře a dát se na cestu profesionálního zápasníka . Okamžitě po skončení vojenské služby odjíždí s cirkusem Minerva do Lucemburska. Začíná používat umělecké jméno Milo Barus. Se svými siláckými kousky se objevuje ve Francii, Španělsku, v Africe navštívil Kahiru i Kapské město (zde potkává svého spolužáka ze Staré Červené Vody). V roce 1934 vystupuje v Buenos Aires. Obr Milo Barus je v New Yorku neoficiálně uznán jako mistr světa v silových disciplínách (r.1935). V polovině třicátých let se vrací zpět do Evropy. V roce 1936 přijíždí do Vidnavy.

Světem začíná opět hýbat politika. O politické angažovanosti Milo Baruse toho mnoho nevíme, avšak jeho názory byly vždy antifašistické, sympatizoval s komunisty. Koncem třicátých let to byly sklony velmi nebezpečné.

Milo Barus byl nakonec v Nise zatčen a odsouzen na čtyři roky. Vězněn byl v Berlíně a v Golnově. Po propuštění se opět vrátil do Vidnavy, kde pracoval jako brusič kamene. Oženil se s Martou Scholzovou, vdovou se dvěma dětmi. Pokud chtěl někam cestovat, musel se do čtyřiadvaceti hodin policejně hlásit na novém působišti.

7. května 1945 vstupuje do Vidnavy Rudá armáda (oddíly 1.ukrajinského frontu) a Barus jako antifašista získává místo v tehdejší polovojenské správě města. Rušné poválečné roky však tráví opět u cirkusu. Důvěrně poznává stanovou celtu cirkusu Krone, Max a Poppe. Na všech štacích západní Evropou jej doprovází věrná žena Marta. Obživa byla zřejmě slušná, protože Milo kupuje domek v Bad Kostritz nedaleko Gery v tehdejší DDR. Sportovní a varietní činnost končí až po čtyřiceti letech, ale veselé silácké kousky svým přátelům ukazuje dál. V šedesátých letech minulého století často zajíždí do Vidnavy. Unavené tělo sportovce však postupně odmítá poslušnost. Barus se ještě snaží co nejvíc zabezpečit svou ženu, prodává usedlost s penzionem v Bat Kostritz a stěhuje se do podhůří Alp v tehdejším západním Německu kde v roce 1976 umírá. Zůstaly po něm bohaté vzpomínky pamětníků a fotografie z vystoupení.

( V osmdesátých letech byl ve Vidnavě natáčen životopisný film Milo Barus – nejsilnější muž ).